Blog
Vydědění v České republice
Po smrti zůstavitele jeho majetek zpravidla přechází na jeho nejbližší příbuzné. Z každého pravidla však existuje výjimka, a nejinak je tomu i daném případě. Jednu z nich představuje vydědění, které v praxi neznamená nic jiného než zbavení některého z dědiců jeho práva na část pozůstalosti. Obzvláště z tohoto důvodu mívá předmětný právní institut tak silný emocionální dopad. Na druhou stranu se jedná o instrument využívaný poměrně výjimečně, neboť jeho využití připadá do úvahy pouze v zákonem přesně vymezených situacích.
Cílem tohoto článku je pojednání o nejdůležitějších elementech, spojených s vyděděním podle českého právního řádu. Vycházíme přitom především ze zkušeností, se kterými se advokáti společnosti Lawyer in Europe ve své dlouhodobé praxi setkali.
O možnosti vydědění rodinného příslušníka slyšel alespoň jednou ve svém životě téměř každý z nás. Nicméně již méně lidí se zamyslelo nad tím, co se vyděděním přesně rozumí a jaké vlastně působí následky. Podle českého právního řádu je vydědění možné provést prostřednictvím jednostranného právního jednání. Při jeho činění je třeba dodržet zákonem předepsané formální náležitosti. Jedná se prakticky o totožné podmínky, jako v případě pořizování závěti.
Co se týče formy vydědění, připadají podle českého občanského zákoníku do úvahy dvě možnosti – vydědění učiněné přímo v závěti, resp. na samostatné listině (samostatným právním jednáním). Výběr je čistě na zůstaviteli.
Podstatou vydědění v České republice je zbavení dědice jeho povinného dílu na pozůstalosti. Předmětný dědic v takovém případě ztrácí status neopominutelného dědice (tj. právo na povinný díl) a zjednodušeně řečeno právo na dědictví. Podle české právní úpravy přitom může být vydědění úplné či částečné. V druhém jmenovaném případě není dědic zbaven svého práva na povinný díl zcela, ale jeho část se dle uvážení zůstavitele zmenšuje. Důležité je současně zmínit, že se dle tuzemské právní úpravy vydědění vztahuje též na žijící potomky vyděděného dědice. Zůstavitel nicméně může ve svém projevu vůle stanovit jinak.
Jak již bylo uvedeno výše, vydědění je v České republice přípustné, pouze je-li naplněna některá z taxativních podmínek občanského zákoníku. Jmenovitě se přitom jedná o následující situace:
Seznam uvedených právních důvodů je taxativní (žádné jiné důvody nepřipadají do úvahy). Současně je důležité zdůraznit, že vydědí-li zůstavitel svého rodinného příslušníka, avšak při vydědění neuvede důvod, z jakého tak činí, vydědění dědic nárok na svůj povinný díl podle české právní úpravy neztrácí, podaří-li se mu prokázat, že žádný ze zákonných důvodů vydědění v jeho případě nenastal.
Ačkoliv se tak na první pohled nemusí zdát, vydědění je možné napadnout u soudu, který jej může v některých případech i zrušit. Dědic přitom může být leckdy zůstavitelem vyděděn nedůvodně, přičemž v takovém případě se určitě vyplatí vydědění dle příslušných ustanovení českého občanského zákoníku rozporovat. K tomu je samozřejmě nezbytná znalost tuzemské právní úpravy. Jelikož laici obvykle detailní znalosti úpravy dědického řízení nemají, vyplatí se svěřit vyřízení dané záležitosti zkušenému advokátovi, který se na danou oblast specializuje.
Hledáte-li proto spolehlivou pomoc co do vyřízení dědictví v České republice nebo i jiném státě, neváhejte se obrátit na specialisty společnosti Lawyer in Europe. Vyřizování dědických věcí v zahraničí je naším denním chlebem, rádi proto poskytneme komplexní pomoc i Vám. Mnohaleté zkušenosti našich specialistů jsou zárukou kvality našich služeb. Klientů a jejich potřeb si vážíme, přičemž jsme si dobře vědomi toho, že předpokladem úspěšné spolupráce je vzájemná komunikace. Zájmy klientů jsou pro nás vždy na prvním místě.
