Dědictví v Turecku pro zahraniční osoby

Naše společnost poskytuje komplexní podporu v otázkách dědictví v Turecku pro cizince, pomáhá pochopit nuance místního právního systému. Bereme v úvahu specifika každého případu a vybíráme optimální řešení, abychom klientům poskytli co nejprofesionálnější a nejkvalitnější služby.

Jaké právo se použije v případě dědictví?

Podle článku 20 zákona č. 5718 o mezinárodním právu soukromém a procesním právu se dědění nemovitostí nacházejících se v Turecku řídí výhradně tureckým právem. V případě movitého majetku nacházejícího se v Turecku (například hotovost, auta a další předměty) platí zákony země, jejímž občanem byl zesnulý.

Také otázky spojené s otevřením, registrací a rozdělením dědictví v Turecku jsou upraveny legislativou země, kde se nemovitost nachází. Co se týče vůle, existují dva možné scénáře:

• závěť může podléhat zákonům země, kde byla pořízena;
• lze použít vnitrostátní právo zesnulého.

Dědické právo v Turecku

V Turecku přechází majetek na zákonné dědice bez ohledu na jejich národnost, takže cizí občané mají stejná práva jako turečtí rezidenti. Lhůta pro podání přihlášky dědictví je 10 let. Pokud během této doby nebudou oznámeni žádní zájemci, nemovitost přejde pod státní kontrolu. Dědické právo nabývá účinnosti ihned po smrti zůstavitele. K převodu dědictví může dojít jak na základě závěti, tak podle pravidel stanovených zákonem, pokud závěť neexistuje.

Majitelé nemovitostí v Turecku musí vzít v úvahu důležitou vlastnost místního dědického práva: podle tureckého občanského zákoníku je nemožné odkázat veškerý majetek jedné osobě. Podle čl. 506, má-li zůstavitel děti, manžela nebo rodiče, rozhodně obdrží svůj dědický podíl bez ohledu na obsah závěti.

Povinné akcie se rozdělují v následujícím pořadí:

• děti zůstavitele mají právo na 75 % zákonného dědického podílu;
• rodiče zůstavitele obdrží polovinu svého přiděleného podílu;
• bratři a sestry dostávají čtvrtinu toho, co zákonně náleží;
• pokud zbývající manžel nemá se zesnulým společné děti, pak jeho podíl činí 50 % majetku.

V Turecku se povinný dědický podíl vztahuje pouze na určitou část majetku, specifikovanou v § 506 občanského zákoníku. Zůstavitel má právo rozdělit zbývající majetek a úspory dle vlastního uvážení mezi případné dědice, pokud je závěť sepsána řádně.

Pokud závěť neexistuje nebo nebyla ověřena notářem, vstoupí v platnost dědické řízení stanovené tureckým právem. Pravidla dědění jsou uvedena ve třetí knize občanského zákoníku, v článcích 495 až 682.

Tak:

• Dědici jsou především děti (včetně těch, které soud uznal za nelegitimní nebo zjištěné soudem) a manžel.
• Na druhém místě jsou rodiče zůstavitele. Osvojitelé přitom podle 500 občanského zákoníku nemají na rozdíl od osvojených dětí právo na dědictví.
• Mezi dědice ve třetím stupni patří sourozenci.
• Čtvrtá skupina zahrnuje prarodiče, strýce a tety a také jejich potomky, jak je definováno v článku 497 tureckého občanského zákoníku.

Nejsou-li příbuzní a nebyla sepsána závěť, přechází majetek do vlastnictví státu (článek 501 občanského zákoníku).

Pokud zůstavitel zanechal závěť, může dědictví připadnout jakékoli osobě uvedené v tomto dokumentu. Je velmi důležité pečlivě přistupovat k procesu sepisování závěti a zohledňovat všechny požadavky turecké legislativy. Pouze při dodržení všech zákonných norem bude provedena vlastníkova.

Jedním z klíčových požadavků je právní způsobilost zůstavitele v době sepisování listiny. Pokud je člověk invalidní nebo částečně nezpůsobilý, nemá právo nakládat se svým majetkem a jeho vůle v tomto případě nebude mít právní moc.

Co se stane, když v Turecku zemře cizinec?

Když cizinec zemře a zanechá dědictví v Turecku, jeho dědicové musí nejprve získat osvědčení o vlastnictví tohoto dědictví. K tomu je třeba se obrátit na okresní soud, který se nachází v kraji, kde se nachází majetek zemřelého, bez ohledu na to, zda jej měl či nikoliv.

Otázku dělení majetku, zejména nemovitostí, upravuje turecké právo, které zřizuje určité podíly pro dědice. Pokud však jde o movitý majetek, jako jsou peníze na bankovních účtech nebo cennosti v trezorech, platí zákony země, jejímž občanem byl zesnulý.

Jakmile dědicové vědí o veškerém majetku zesnulého, mohou zahájit proces převodu dědictví získáním osvědčení o právu s ním nakládat. Tato fáze zahrnuje přípravu příslušného dokumentu a zaplacení všech daní spojených s dědictvím.

Jak správně sepsat závěť v Turecku

V Turecku existuje několik typů závětí:

• Písemná závěť (Yazılı Vasiyetname) – vyhotovená ručně a podepsaná zůstavitelem s povinným uvedením data vyhotovení.
• Ústní závěť (Sözlü Vasiyetname) – lze sepsat pouze v případě nečekané smrti, kdy není možné navštívit notáře. V tomto případě musí svědci, kteří byli přítomni při oznámení závěti zesnulého, potvrdit ji u magistrátního soudu.
• Úřední závěť (Resmi Vasiyetname) – nejběžnější možnost, která zahrnuje notáře, překladatele a svědky k zajištění právní platnosti dokumentu.

Formální závěť je nejspolehlivější a běžně používanou možností, která se provádí v notářské kanceláři v souladu s požadavky tureckého občanského zákoníku. Pokud chcete přihlásit dědictví v Turecku, je důležité se předem seznámit s místní legislativou a poradit se se zkušeným právníkem, abyste se vyhnuli případným potížím v procesu.

Odmítnutí dědictví

Dědic má právo odmítnout přijmout dědictví z Turecka, protože s tímto právem přebírá i dluhové závazky zesnulého. V souladu s tureckým právem musí být odmítnutí dědictví dokončeno do tří měsíců. Pokud se dědic rozhodne dědictví přijmout, musí se obrátit na soud, aby oficiálně uznal svá práva na majetek a získal dokument „veraset ilami“, který bude povinen zaplatit dědickou daň.

Kdo je v Turecku zbaven dědických práv?

Navzdory skutečnosti, že turecké právo chrání práva oficiálních dědiců, existuje několik situací, ve kterých může být žadatel zbaven práva na dědictví:

• spáchání nebo pokus o spáchání trestných činů proti zůstaviteli nebo jiným možným dědicům;
• používání nezákonných metod k zabránění pořízení závěti;
• rodiče, kteří byli zbaveni rodičovských práv a neobnovili je v době otevření dědictví;
• existence neplatného manželství, která je potvrzena rozhodnutím soudu.

Získání dědictví z Turecka pro cizince může být spojeno s neočekávanými potížemi, protože dědicové spolu s právem na majetek získávají také povinnosti, jako je placení dluhů a daní. Pokud se to stane problémem, je možné se majetku vzdát, ale musí tak učinit do tří měsíců od smrti zůstavitele.

Dědičnost cizinců v Turecku

Když zahraniční vlastník zemře, dědický proces v Turecku je podobný tomu, jaký je pro občany země. Je tu však jeden rozdíl: dědicové jsou povinni předložit „Osvědčení o dědictví“ a „Oddací list“ ze země původu zesnulého.

Pro země, které Haagskou úmluvu podepsaly, a země, které ji neratifikovaly, se požadavky liší:

• V případě států, které jsou smluvními stranami Haagské úmluvy, postačí předložit dědické osvědčení a doklad o registraci manželství. Tyto dokumenty jsou v Turecku automaticky uznávány a akceptovány místními úřady.
• Pokud země původu není součástí Haagské úmluvy, je nutné vyjasnit, zda byla mezi tureckou vládou a tímto státem uzavřena dohoda o vzájemném uznávání dokladů. V tomto případě budou předložené dokumenty uznány i tureckými úřady.

Pokud mezi Tureckem a zemí původu neexistuje dohoda o vzájemném uznávání, budou se dědicové muset obrátit na soud, aby získali osvědčení o dědictví. Soud nejprve ověří pravost „úmrtního listu“, poté naváže právní vztahy s domovskou zemí a určí okruh dědiců pro vydání příslušné listiny. Pro pochopení procesu je důležité pochopit, jak získat dědictví od tureckého občana, s ohledem na specifika místní legislativy a potřebné dokumenty.

Můžete v Turecku sepsat závěť jako cizinec?

V Turecku se dědicem může stát každá osoba starší 15 let s plnou způsobilostí k právním úkonům. Proces dědického řízení pro cizí státní příslušníky zahrnuje několik klíčových kroků:

• Sepsání závěti v jedné z tureckých advokátních kanceláří s přihlédnutím ke všem místním normám a požadavkům.
• Registrace závěti u notáře, kde je vyžadována přítomnost překladatele a dvou svědků, kteří jsou tureckými občany.
• Závěť je podepsána ve třech vyhotoveních: jedno pro zůstavitele, jedno pro notáře a jedno pro Ministerstvo bydlení.
• Registrace závěti se provádí u notářské služby v Turecku a na tureckém velvyslanectví v zemi bydliště zůstavitele. Velvyslanectví je povinno informovat místní registrační orgány o dostupnosti dokumentu.

Cizinci mohou svou závěť změnit nebo odvolat, pokud ji chtějí upravit nebo aktualizovat. K registraci závěti v Turecku budete potřebovat následující seznam dokumentů:

• originál cestovního pasu a jeho ověřený překlad do turečtiny;
• daňové identifikační číslo (DIČ) vlastníka nemovitosti;
• kopii listu vlastnictví (TAPU);
• kopie pasů dědiců přeložené do turečtiny.
• tři fotografie zůstavitele;
• lékařské potvrzení potvrzující duševní zdraví zůstavitele.

Jak požádat o osvědčení o dědictví?

Osvědčení o dědictví je právní dokument, který potvrzuje, kdo má nárok na majetek po smrti osoby, a také stanoví, na jaké podíly má každý dědic nárok. Tento dokument je nezbytný k právnímu rozdělení majetku a formalizaci všech dědických transakcí. To je nesmírně důležité, protože i proces získání dědictví po smrti manžela v Turecku vyžaduje dodržování místních právních postupů a může zahrnovat povinnou registraci vlastnických práv u soudních orgánů.

Místo podání aplikace

V současné době, vzhledem k tomu, že se dědické otázky v Turecku často řeší soudním řízením, lze potvrzení o dědických právech získat buď u magistrátního soudu v místě bydliště zesnulého, nebo u kteréhokoli notářského úřadu v zemi.

V Turecku budou dokumenty potvrzující dědické právo přijaté v zahraničí uznány za platné, pokud k nim bude přiložen notářsky ověřený překlad a apostila. Na rozdíl od podobných tureckých dokumentů však mohou taková zahraniční osvědčení o dědictví podléhat ověření a napadení.

Požadované dokumenty a informace

Chcete-li podat žádost o osvědčení o dědictví, musíte poskytnout následující dokumenty a informace:

• Prohlášení. Je nutné připravit formální návrh, ve kterém bude uvedeno jméno, příjmení, identifikační číslo TR, datum úmrtí a bydliště zůstavitele.
• Osvědčení o registraci. Kopii záznamu o narození nebo úmrtí zůstavitele, kterou lze získat prostřednictvím systému elektronické správy nebo na místním matričním úřadu.
• Doklad totožnosti. Bude vyžadován doklad potvrzující totožnost žadatele, jako je cestovní pas nebo turecký občanský průkaz.

Proces podání aplikace

Proces podání aplikace o osvědčení o pozůstalosti zahrnuje několik klíčových kroků:

• Vypracování žádosti. Nejprve musíte připravit žádost v souladu s požadavky instituce, kde se bude záležitost posuzovat (například u magistrátního soudu nebo u notáře).
• Odeslání přihlášky. Po vyhotovení dokumentu je nutné jej spolu s nezbytnými podklady předložit vybranému úřadu, ať už je to soud nebo notář.
• Posouzení žádosti. Soud nebo notář zkontroluje předložené listiny, aby zjistil, kdo jsou dědici, a rozdělí mezi ně podíly.
• Získání certifikátu. Po zvážení, zda jsou všechny doklady v pořádku, je žadateli vydáno úřední osvědčení o dědictví.
• Použití důkazů. Tento dokument je nezbytný pro evidenci dědických transakcí, jako je rozdělení majetku, otevření bankovních účtů nebo jednání s daňovými a katastrálními úřady. Bez potvrzení o dědictví není možné právně rozdělit majetek nebo zapsat práva ke zděděnému majetku.

Námitka a opravný proces

Pokud některý z dědiců zjistí chybu nebo vadu v dědickém osvědčení, má možnost obrátit se na soud s opravou. Soud prošetří, určí příčinu problému a provede nezbytné opravy dokumentu, načež bude vydáno nové osvědčení odrážející správné informace.

Kompletní postup pro přijetí dědictví

Chcete-li urychlit proces přijetí dědictví z Turecka a vyhnout se chybám v registraci, i když jste mimo zemi, můžete vydat plnou moc právníkovi, který za vás vyřídí všechny právní záležitosti.

Je důležité si uvědomit, že v plné moci by měly být uvedeny všechny pravomoci advokáta, jako je podání žaloby u soudu za účelem získání osvědčení o dědictví, obdržení různých osvědčení, výpisů a kopií dokumentů, jakož i právo podepisovat dokumenty vaším jménem. Advokát navíc bude moci získat daňové číslo, platit daně a zapsat vlastnictví nemovitosti u Katastrálního úřadu. Před vyhotovením plné moci je nutné její obsah a konkrétní pravomoci podrobně projednat s advokátem. Pozůstalostní soud projedná pozůstalost v místě, kde se nemovitost nachází, nebo v místě posledního bydliště zesnulého.

Chcete-li získat rozhodnutí, musíte soudu poskytnout řadu dokumentů:

• doklad potvrzující úmrtí;
• doklad potvrzující právo na dědictví vydaný v zemi původu;
• rodné listy;
• cestovní pas;
• oddací list, pokud byl zůstavitel ženatý.

Soud rozhodne do 1-3 měsíců po podání žaloby, ale v některých případech může být naplánováno dodatečné slyšení za účasti svědků nebo výslech. V takových situacích může proces získání osvědčení o dědictví trvat až 5-6 měsíců. Poté, co soud rozhodne o vstupu do dědictví, je nutné zaplatit daně a zaregistrovat převod vlastnictví u příslušného úřadu.

Dědictví se považuje za přijaté okamžikem smrti zůstavitele. Pokud se ho však chtějí dědicové vzdát, musí tak učinit do 3 měsíců od okamžiku, kdy se o úmrtí dozvěděli. Po uplynutí této doby je dědictví automaticky považováno za přijaté a nelze jej již odmítnout.

Cizinci, stejně jako turečtí občané, mají podle místních zákonů právo pořizovat různé typy závětí, jako jsou ručně psané, ústní nebo formální závěti. Je však důležité vzít v úvahu, že přítomnost závěti nezaručuje automatické přijetí dědictví. Aby dědic mohl uplatnit svá práva, musí se obrátit na soud a získat osvědčení o dědickém právu. Postup prostřednictvím soudu je povinný, i když byla sepsána závěť.

Dědická daň v Turecku

V Turecku jsou při převodu dědictví dědici povinni zaplatit dědickou daň, obdobný daňový režim platí i při darování nemovitosti. Tyto daňové povinnosti se vztahují jak na turecké občany, tak na cizince. Platby musí být provedeny po dobu tří let, přičemž každý rok jsou povinné dvě platby – v květnu a listopadu.

Je důležité si uvědomit, že daň z dědictví ze závěti je v Turecku výrazně nižší než v zemích Evropské unie. Daň se pohybuje od 1 % do 10 % v závislosti na hodnotě a umístění zděděného majetku. Sazby daně jsou stanoveny v závislosti na tržní hodnotě nemovitosti.

Cena	Sazba daně
od 380 000 TL	1%
od 900 000 TL	3%
od 1 900 000 TL	5%
3 600 000 TL	7%
6 780 000 TL a více	10%

Dědictví nemovitého majetku v Turecku

Zákony upravující dědění cizinců v Turecku, zejména nemovitostí, jsou podobné těm, které platí pro místní obyvatelstvo. Abyste předešli případným komplikacím a nedorozuměním v budoucnu, důrazně se doporučuje připravit závěť předem písemně.

Každý občan starší 15 let a zdravý rozum může sepsat závěť na majetek v Turecku. Listina musí být sepsána osobně s uvedením data a podpisu zůstavitele. Při sepisování závěti je nutná přítomnost dvou svědků a také notáře nebo oprávněné osoby, která má právo takové řízení provést.

K registraci závěti u notářského úřadu budete muset doložit následující dokumenty:

• Pas zůstavitele s překladem do turečtiny (nutno přiložit stránku s fotografií).
• Přeložené kopie pasů všech dědiců do turečtiny.
• Tři fotografie zůstavitele.
• Doklad o vlastnictví nemovitosti, která patřila zůstaviteli.
• Potvrzení zdravotnického zařízení potvrzující duševní zdraví zůstavitele. Musí být vystaven nejpozději jeden den před předložením dokladů a poskytnut notářům spolu s překladem. Pro získání osvědčení musí zůstavitel jít do nemocnice v doprovodu tlumočníka, který přeloží otázky lékaře.

Po shromáždění všech dokumentů se vlastník nemovitosti v Turecku, který si přeje sepsat závěť, musí dostavit k notáři v doprovodu dvou svědků a úředního překladatele. Svědci jsou povinni mít u sebe platné cestovní pasy.

Závěť je vyhotovena ve třech vyhotoveních. Jeden z nich zůstává vlastníkovi, druhý je převeden na turecký úřad pro oficiální dokumentaci a třetí na ministerstvo bydlení.

Cizinec má právo zrušit dříve sepsanou závěť, pokud se rozhodne v ní provést změny. Jakékoli podstatné změny v nové závěti nahradí ustanovení předchozího dokumentu.

Pokud chcete, aby váš majetek přešel na vámi požadované dědice s minimálními daňovými důsledky, doporučujeme vám vyhledat odbornou radu. Odborníci pomohou nejen s plánováním pozůstalosti za účelem snížení daňových povinností, ale také se správným sepsáním závěti, přípravou potřebných dokumentů a převodem dědických práv na ty, kdo na ně mají nárok.

Často kladené otázky

Musím platit daně při prodeji nemovitosti v Turecku?

Ano, pokud od koupě neuplynulo pět let, jste povinni zaplatit daň z příjmu ve výši 18 % z rozdílu mezi prodejní cenou a kupní hodnotou dle katastrálního ocenění. Pokud však nemovitost vlastníte déle než pět let, můžete ji prodat bez daně, bez ohledu na prodejní cenu.

Mohu zaregistrovat vlastnictví pro sebe a své příbuzné?

Ano, v TAPU může být uvedeno až 10 osob, včetně příbuzných a dalších osob. Dokument bude také odrážet podíl každého vlastníka. Turecká legislativa zaručuje právo zdědit nemovitosti cizím občanům a při správném přístupu to nepovede k nečekaným problémům.

Pokud jste vy nebo vaši blízcí vlastníky nemovitosti v Turecku a máte zájem o dědický proces, specialisté naší společnosti vám pomohou pochopit všechny nuance a v rámci poprodejního servisu vyhotovit oprávněnou závěť u notáře.

Co je to dědický list v Turecku?

Osvědčení o dědictví v Turecku je oficiální dokument, který potvrzuje právo dědiců na majetek zesnulého. Je to nutné, aby se právně formalizoval převod vlastnictví na dědice. Tento doklad mohou vydat pouze turecké soudní orgány.

Co se stane s majetkem, pokud zesnulý nemá žádné příbuzné?

V případě nepřítomnosti prohlášených dědiců spadá majetek na dobu 5 až 15 let pod kontrolu státu. Po této době přechází do vlastnictví státu.

Musím deklarovat přijaté peníze jako dědictví?

Ano, v Turecku veškerý zděděný majetek včetně hotovosti podléhá povinnému přiznání a podléhá dědické dani.

Podléhá majetek cizích občanů v Turecku dědické dani?

Ano, dědická daň v Turecku se vztahuje na tuzemské i zahraniční občany a daňové povinnosti jsou pro oba stejné.

Mohou být zahraniční společnosti nástupci v Turecku?

Ne, zahraniční právnické osoby nemohou v Turecku dědit majetek, protože dědické právo je omezeno pouze na fyzické osoby. Takové společnosti se však mohou stát vlastníky nemovitostí v Turecku, pokud na ně byly převedeny v závěti.

Jak dlouho trvá otevření dědického řízení?

Zahájení dědického řízení závisí na zákonné promlčecí lhůtě. Žalobu lze podat do jednoho roku od okamžiku, kdy se dědic dozvěděl o porušení svých práv na dědický podíl uvedený v závěti. V ostatních případech je lhůta pro uplatnění nároku 10 let ode dne otevření dědictví.